Sadni si. Cítiš to teplo?

Midnight dancer

a dancer came into my life
to improvise with soul and heart
she asked a bold question
to spend 40 hours together
was the suggestion

we danced on bed’s vibrant stage
unique melody on blank page
we danced with our own song
that to our hearts belong

she practiced on me the dance of care
she danced with a frying pan
like when
tahini is making love with chickpeas can

she singed a song to remind me
how beautiful and strong one can be
I fell asleep on her breasts
a beautiful place where one can rests

laila tov and kiss in front of bus
what is this feeling inside us
our story is not over yet
our souls have few more dances left

Madame de France

Už je to pár let
co z básníka otec se stal
a básník žádnou báseň nenapsal

Byla zde však ona
která báseň zasluhovala
protože
básníkovy nový domov dala

Dala mu víc než dům
dala mu místo
které jeho syn volal
domov můj

Dala mu víc než kus půdy
dala mu pocit
že Francie a její lid
je místo kde básník naleza klid

Dala mu zahradu
do které se denně díval
na hluboké oči
ženy odvážné i láskavé
vzpomínal

Byla jeho múzou či nebyla?
ruka osudu či ruka náhody
jim cesty zkřížila?
Nesejde na tom
důležité je jiné
že dobrý lidi jsou kolem nás
a nám se tak lépe žije

Francesco pro Genevieve

Narodeninová pozvánka

Čas pomaly 36 rokov odvál,
Neznámu známych
by som na oslavu rád pozval.

Fuck age, be authentic, have fun,
that's the theme of this birthday time.
Hrej si, objímej, hlavně miluj,
inspiruj
o tohle všechno na té párty
v květnu
usiluj.

Hey mysterious girl,
don't worry,
no hugging or kissing,
you are not in my bubble,
but if you get desperate,
there are cushions to cuddle.

Párty in Teplice či dámska jazda v Prahe
V živote veľa možností pred sebou máme.
A cieľ je v tých cestách,
po ktorých sa dáme.
Po ktorých sa dáme?

Život je krátky to miss this chance
Alebo
príjmeš moje pozvanie sa stretnúť?

pro Řezníka

Plný jest ohně, oči mu planou, však na petlici to vše zamyká.
Hledám teď klíč, já chci projít branou,
Co tajemství skrývá, hrdost tvou polyká,
Branou co srdcím tu mírnost všem káže, bere tak duši a radosti.
To vzdáš se požitků? Ruce ti sváže, s iluzí jistoty, epitom marnosti.

Dnes ruce od krve, zítra snad od mouky,
jak oheň s vodou, ta jiskra pak zhasíná.
Život ti vdechne zpět, utíká na louky,
s kvítečky ve vlasech, lačnýma očima,
z jiskřičky plamen co údolí spálí, vítr jej rozdmýchal, živí jej dál,
Nenech se pobízet, než zmizí v dáli, ta dívka které ty srdce jsi vzal.
V ruce ho sevřel a nenechal jít, i když jsi útrapy na cestě čekal,
bolesti duše pak přestaly znít, snad ses jich sám ani nepolekal.

Pochopím, pokud si to lehčí zvolíš, a s něžnou duší teď zůstaneš,
však pokud zvolíš tak, snad se jen bojíš,
snad je to začátek, možná jen další lež...

Srdce mé krvácí, jak tvé když nožem tneš,
přemýšlej, řezníku, než-li se rozhodneš.
Přemýšlej zda voda co oheň tišší, a mírnost ti teď přináší,
je ti snad než vítr živelný bližší,
jaká je oběť, kterou to obnáší?

Klidná a úslužná? Jemná a tichá? Nebo snad ta, která plamen rozdmýchá?

Proč krotit živelnost, co ti není cizí,
vždyť být kým jsi, toť pravda nejvíc ryzí.
Teď nebo nikdy, tvá volba čeká, za svitu měsíce v pokoře poklekni.
Snad jen ten, kdo se síly nepoleká,
odměněn štědře je, v hodině poslední.

Zábrany z ramen jak roucho pak svléká, obrozen, strachu prost, už jen vpřed kráčí.
Co tě tam na konci člověče čeká?
Copak si horlivé srdce tvé ráčí?

Najkrajší vianočný darček

Luckily he met this strange unique creature with flowers in its hair.
One of the rare ones out there.

Creature with contradictions and rough edges,
living in the hearts of many through ages.

Creature, irritant to his creativity.
This creature has a superpower, special ability.

It sparks something inside, giving desire,
energy, passion to create,
all beautiful things to acquire.

Let's call it a muse,
this source of inspire.

And so Christmas time came.

And this muse gave him the two most beautiful gifts to take care...

Narodeninová...

Čo sa to pred 37 rokmi stalo?
Malé „levíča“ sa do života „prebralo“,
zazívalo...
a žiaru tohto sveta uzrelo.

S drobnými labkami sa po zemi sem-tam ponevieralo,
až zrazu si uvedomilo,
že to, vlastne, na planétu dospelých sa dostalo.

Na tomto „čudesnom“ mieste sa svojským spôsobom predierať začalo,
no najmä tak,
aby si vnútornú slobodu ponechalo.

Dobre sa mu medzi ľuďmi darilo,
ale časom zistilo,
že samému mu nejak „clivo“ bolo,
a tak...
za levicami behať začalo :-D

Levice prichádzali i odchádzali,
s niektorými dlhšie, s inými kratšie pobudlo,
no tú pravú, „orechovú“, akosi stále nenašlo...

Ale naše levíča smutné nie je a ani nikdy nebolo,
keďže vie, že veľký dar v živote dostalo...
... rodičov a Ďodesa tu má a to nie je, veru, málo ♡

P.S.: Romanček, náš levíček, či „jašterička – chvost“,
stále buď veselý,
lebo rodičov a priateľov máš po svojom boku dosť ;-)

S láskou,
tvoji priatelia,
Matúš a Martinka

Teleskop srdca

Hviezdička jasná, čo v datach žije
srdce jej v rytme astronómie bije

Ja slnko lapám, v paneloch ho mám
no ty si lúč, čo zatiaľ svieti sám

Teleskop som stvoril, Tvoj vesmírny sen
polibek múzy scházi jen

Láska nie je číslo, graf či kód
je to teplo v srdci
čo naruší vnútorného vesmíru chod

Vhľad

Mala som taký vhľad,
aby si nemal hlad.

Daj mi dúšok nektáru z tvojich pier
chcem ochutnať tvoju dušu
divokú a nežnú zároveň

Tie krásne chvíle keď je to...
Poprvé

Tá krásna chvíľa
keď Bella sa v mojom živote
zjavila

Tá krásna chvíľa
keď jej tanečná duša
prehovorila

Tá krásna chvíľa nesmelá
keď prst s prstom sa spojili
prvý sex larpový
básnik a italka prežili

Tá krásna chvíľa keď vieš
že duše si sľub
pred Bohom dali
ešte skôr
než prsty prstene mali

Tá chvíľa jedinečná
keď s ženou svojho života
pošleš nový život do sveta

Tá blažená chvíľa krásy
keď pochopíš
že láska
prekoná všetky
miesta i časy

Tie krásne chvíle
keď vieš
že to ostane medzi (s)nami

Som

Som.
pozerám vôkol, všade tam
kde ešte
včera boli iní ľudia, iné srdcia, iné príbehy
nie dážď ani totemy
nie výkriky ani zvolania, dokonca
nie ani Taliani.
dnes je tu len zvuk preživších dinosaurov v
slúchadlách a
môj druh ♡

Som tu
pozerám vôkol
kde bytosti stoja
včera som tu bol tiež príbehy počúvať
nie autá!
nie cesta!
nie hluk!
dnes poéziu chcem
moja noha hladí trávnatú zem.

Nechali sme

Nechala som aby, na mňa padal dážď...
Okolo totemu
Teraz a len teraz
od počiatku vekov
bolo mokro, bolo chladno, bolo daždivo
Zavolám Aho!
Zavolám Aho znova
Zavolám Aho, znova, tento krát potichšie...
Otvorené nebo, kruh aj srdcia
Ak nie zázrak prítomného okamihu, čo iné by to bolo?

Nechal som aby bunky stromov
Okolo mesta
obtekali svojou hudbou
Teraz tu stojím
od vody mokrý
bolo treba už veľkú noc
Zavolám bunka!
Zavolám ľudia!
Zavolám stromy!
Otvorené sú zvuky sveta
Ak nie ste hluchý